K dnešnímu dni mám za sebou stovky odvyprávěných pohádek, z toho mnoho svých vlastních. Rád bych krátce zavzpomínal na to, jak to celé začalo.
Nebudu začínat od Adama, ale začnu až od Staníka, našeho syna. Až trochu povyrostl, zařadili jsme do uspávacího rituálu taky vyprávění pohádek. Některé byly klasické, jako třeba O červené Karkulce, ale pak jsem přešel na mé vlastní. Určitě v tom hrálo nemalou roli to, že když jsem byl malý, tak nám taťka vyprávěl pohádky o Vojtíškovi, které si vymýšlel a které se většinou nějak týkaly techniky. Já se rozhodl pokrýt širší spektrum, byť to znamenalo vymýšlet pořád nové příběhy a nová jména, aby se všichni hrdinové nejmenovali stejně 🙂 A tak jsem začal vyprávět, co mi na jazyk přišlo.
V červnu 2013 jsem na svém tehdejším blogu uveřejnil první příspěvek věnovaný pohádkám, který je možno si přečíst kousek níže.
Během následujících dvou let jsem se rozhodl napsat knihu pohádek a také jsem potřebných 37 pohádek vymyslel. V září 2015 jsem pohádky vypustil do internetových vod jako e-knihu s názvem „Pohádky z tátovy hlavy„. O rok později následovala e-kniha „Huňáč a Chlupáč“ a v prosinci téhož roku se má prvotina dočkala knižní podoby a o rok později také audiopodoby.
Nyní už slíbená historie – první příspěvek o pohádkách.
Táto, pověz mi pohádku
Tak podobná slova slýchávám skoro denně. Staník si zvykl na určité rituály, a tak se většinou sám dožaduje pohádky před spaním. Řekl bych, že úsloví „zvyk je železná košile“ u Staníka platí skoro na sto procent 🙂 Povědět pohádku? Jakou? Zjistil jsem, že Staník má období, kdy chce jednu pohádku pořád dokola a pak chce zase jinou.
Jsem spíše konzervativní, ale nebaví mne pořád dokola vyprávět ty samé pohádky, a tak se čas od času pokusím Staníka nadchnout pro nějakou novou pohádku. Povětšinou ta pohádka vzniká během vyprávění, takže po první větě ještě netuším, jak ta pohádka bude pokračovat, natož jak skončí. A protože paměť bývá občas unavená, rozhodl jsem se, že některé z pohádek sepíši, abych je nemusel zase vymýšlet až bude pohádky vyžadovat Andulka (psst, ale neříkejte jí to, neboť by si mohla myslet, že ji jako druhorozené dítě chci o něco ošidit) nebo aby je mohla vyprávět Hanka, když nejsem doma.
A protože někteří lidé kolem mne mají taky děti, tak si říkám, že je tady uveřejním pro případnou inspiraci.
Takže: vyčůrat, umýt zuby, pomodlit se a jdeme na to.
…
A nebo ne, trpělivost přece i pohádky přináší, takže první pohádku tady uveřejním až zítra či pozítří:-) Dobrou noc.